Chrousti

...o čem přemýšlí chrousti

Font Size

SCREEN

Profile

Layout

Menu Style

Cpanel
neděle, 10 červenec 2005 00:00

Úvod

Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

 


Chroust. Bezvýznamné stvoření, ztracené kdesi v trávě. Malý tvoreček, který nikterak nemůžže zasáhnout do žživota Velkých. Je tomu skutečně tak?

 

Kdyžž se řekne, žže někdo uvažuje o nesmrtelnosti chrousta, myslí se tím, žže se nesoustředí na daný problém a zabývá se nepodstatnými či pro onu situaci jinak nevhodnými myšlšenkami.

Německá Nadace pro studium nemožžných jevů (Der Fonds für das Studium des unmögliches Erscheinunger, dále jen FFSUE) provedla rozsáhlé bádání, završšené rafinovanou počítačovou simulací. Výsledky byly více nežž překvapivé a ředitel FFSUE Dr.Helmut Grötzsche je označil dokonce za velmi varující. Pojďme si alespoň krátce shrnout k čemu výzkumníci dospěli.

 

chroust obecný

Chroust obecný je bezkřídlý hmyz. Řadíme ho mezi brouky vrubounovité. Dospělý exemplář je velký 20-25 mm. Nejčastěji ho můžžeme vidět v květnových podvečerech, kdy hromadně napadají listnaté stromy. Jeho larva - ponrava - žžije v půdě ažž tři roky, oproti tomu dospělí jedinci se dožžívají pouze tří týdnů.

 

Předpokládejme, žže se na základě genové mutace (zbůsobené např. radioaktivními splodinami), nebo jednodušše díky pouhému přírodnímu výběru narodí jeden chroust, délka jehož žživota bude, kdyžž ne neomezená, tak velmi dlouhá (řádově desítky let). Takovýto chroust se pochopitelně bude rozmnožžovat - za svého žživota stihne oplodnit statisíce samiček. Kažždý z jeho potomků bude mít v genech zakódovánu nesmrtelnost. I kdyby se tato neprojevila u přímých potomků, zcela jistě se projeví v některé z dalšších generací. Jednoduchou kalkulací snadno zjistíme, jak rychle by se chrousti přemnožžili, ba co víc - v jak krátkém časovém úseku by jejich počet překročil hladinu populace lidských obyvatel Země.

 

Chrousti se pochopitelně musí něčím žživit. Jejich přirozenou stravou je listí dubů, případně buků, bříz a kaktusů. Ponravy ožžírají kořeny prakticky vššech plodin. I za normálního stavu páchají chrousti obrovské šškody na ovocných stromech, co by se stalo, kdyby byli navíc nesmrtelní, to si bojíme představit. Ani takových straššlivých odhalení se vššak tým FFSUE nezalekl a kalkuluje: Za potravu chroustů by nejprve padly vššechny rostliny mimo jedovatých hub, poté by patrně z nedostatku rostlinné stravy doššlo na hmyz a ostatní malé žživočichy a nakonec by se začali požžírat sami mezi sebou. Nesmrtelní chrousti by začali vymírat hlady, předtím by vššak ve svých chytinizovaných žžaludcích přeměnili na humus všše žživé. A co otázka vzduchu? Kažždý chroust spotřebuje svými vzduššnicemi jen nepatrné množžství kyslíku, přesto by obrovská hnijící žživočišná masa za dostatečnou dobu učinila našši atmosféru zcela nedýchatelnou.

Kdyby byli chrousti nesmrtelní, svět by byl tedy za pár let doslova zamořen jejich chytinovými tělíčky. Lidstvo by se v jejich malých inkrustovaných mrtvolkách mohlo doslova utopit.

A jaká že by potom byla obrana proti takové katastrofě? Žádná. I kdyby lidé vyvinuli například smrtelný plyn, tak primitivním tvorům v takovém množství by jistě nedělalo problém se novým podmínkám přizpůsobit - velmi brzy by získali imunitu. Atomovým zbraním by se chroustové pravda asi nepřizbůsobili, toto řešení je však poněkud radikální a v konečném důsledku (tedy záchrana lidstva) by se pravděpodobně minula účinkem. Ostatně, podívejme se, co hubení klasických, t.j. nenesmrtelných choustů říká publikace Kapesní atlas brouků od známého českého entomologa a filatelisty Vladimíra Javorka:

(...)Hubení chroustů je nanejvýš nutné a musí být radikální. Dospělé brouky setřásáme brzy ráno z listnatých stromů do rozestřených plachet. Usmrcujeme je horkou vodou a poněvadž obsahují až 18% bílkovin, používáme je jako krmiva, hlavně pro vepře a drůbež. Spařených chroustů však dáváme nanejvýš 1/6 krmné dávky - Jinak by mohl dobytek onemocnět. Přebytečné chrousty kompostujeme (...) Boj proti ponravám je obtížný a nákladný. (...) Doporučuje se silné vyhnojení půdy mletým kainitem (6 - 8 q na 1 ha). Výhodné, ale dosti nebezpečné je hubení ponrav sirouhlíkem. K tomuto účelu uděláme na 1 m2 asi 6 děr 20 cm hlubokých, do nichž vpravíme celkem 40 - 50 g sirouhlíku. Díry pak opět ucpeme (...).

Z této krátké ukázky řetelně vyplývá, jak obtížné je hubení hmyzu. Jakým zbůsobem by bylo možné hubit hmyz nesmrtelný, to je otázka pro další generace.

Závěr: Stačí, aby se na Zemi objevil jediný nesmrtelný chroust a osud lidstva je zpečetěn.

Tolik tedy zpráva německé FFSUE. Je na vás, milí čtenáři, abyste si to přebrali. V každém případě doufám, že po přečtení těchto řádek již nebudete odsuzovat lidi, kteří se zabývají přemýšlením nad tímto závažným problémem. Jednou se mohou stát spásou lidstva.

 

 

Článek převzat z http://bagr.jhrnet.cz

 

 

 

 


 

Více z této kategorie: Mozaika »
AcyMailing: Could not load compat file for J2.5.22This module can not work without the AcyMailing Component

O nás

O chroustech se toho ví obecně hodně. Jsou škodliví, ale zároveň vzácní. Pochybuje se o jejich smrtelnosti, pověstné je i jejich chroustání při dlouhém přemýšlení. Něco na tom všem možná je,  ale neházejte všechny chrousty do jednoho pytle.

Kdo je Online

Právě přítomno: 69 hostů a žádný člen